pátek 25. listopadu 2011

Láska je láska

Jo..., někdy se nehledí na druh nebo pohlaví. Láska je prostě slepá. Kočička se druhý den domů nevrátila (někdo je tu posílá na věčnost), takže je po lásce.





6 komentářů:

  1. To je taková paráda!!!!!!!!!! Kubík mi přes rameno říká, že morče má "nosní bílý ypsilon":-))
    Viděla jsem různé zvířecí kombince, ale morče a kočku ještě ne.
    Děkujeme, Magda a Kuba
    HEZKÝ VÍKEND!!!!!!!!!!!!!!!!!! A klid zbraní před Tv:-))

    OdpovědětVymazat
  2. Držíme palce,ať se kočička vrátí,naše se vrátila po 5 dnech,byla asi někde zavřená v garáži nebo v kůlně.Jarka a Kubík

    OdpovědětVymazat
  3. Leni to je něco:-D Kočka třeba příjde,kočky se rády toulají:-)Držíme palce takové mírumilovné číči by byla velká škoda:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Leni, moje ségra bydlí u silnice...takže mnozí z vás už tuší...mám dvě neteře a pokaždé když se ptaly, kam zmizel kocour č.1,2,3....vždy slyšely, že se kocour zamiloval a odešel do lesa...je to smutné téma, ale my jsme pak žertovaly, že holky budou ve škole řadit kocoury do lesní zvěře...
    Ale nedávno někde na netu proběhla zpráva, že se kočka vrátily 1000km????
    Možná mají paměť jako sloni a příroda jim zdarma udělila bonus gps...to byla vaše čičinta? A máme tu závorku chápat tak, že má nějaký pablb vzduchovku a nemá rád kočky či co???
    Magda

    OdpovědětVymazat
  5. Holky, díky za útěchu, ale tato kočička se už nevrátí, jako ty před ní. Fotka je stará přes měsíc. Je zajímavé, že když se nám nějaká kočička ztratí, objeví se místo ní nějaká jiná. A tak se to tu střídá jak na drátku. Opravdu to vypadá, že to tu někdo záměrně likviduje. Ztratily se nám třeba 4 koťátka najednou. Nejhorší na tom je, že to jsou taková bezbranná stvoření, nikomu tady neubližují. Měli jsme naprosto úžasnou černou kočku Černouška, tu jsem obrečela. Byla to Paní kočka, naprosto jedinečná povaha. Místo ztracené kočičky přišel Garfield (věrná kopie Garfielda). Takže v současné době máme Garfielda a potomka ztracené kočičky. Uvidíme, jak dlouho...

    OdpovědětVymazat
  6. Můžu vzpomínku? A přísahám, že nelžu, matně jako v mlze si to i vybavuju. V r.1985 kdy mamka odjela na spartakiádu:-)), nás hlídala babička, bylo mi 8let. A s bratrancem jsme vzali kočár s KRAJKOVÝMI polštáři a u sousedů do něj dali kotě. Babička měla doma pána v obleku na návštěvě, přijel jí popřát za odpracovaná léta v podniku...no a do té slávy se kotě pokakalo pod umyvdlem:-))
    Micina byla úžasná, můj taťka říkával, že i kdyby měla dva zuby a tři chlupy, stejně bude rodit, byla to rekordmanka (taťka použil jiný výraz:-)) Asi tušila, že bych nebrečela ale řvala, tak to vyřešila, to už pomalu neviděla, pajdala, ale jako slon někam odešla...sama...
    Byla miláček, osobnost!!! No madam, dokonce když přinesla myš, držela ji tlapkou - a až když jsme to všichni viděla, ji sežrala.
    Miláček...Děda mi říkal kočičí mámo, byla jsem schopná přitáhnout vše, co se hýbalo venku.
    Magda

    OdpovědětVymazat