čtvrtek 31. března 2011

Chmurné dny

Jsem už 3 týdny pěkně nachlazená. Dávivý kašel, stohy posmrkaných kapesníků, střídavá bolest v krku. Některé dny je to lepší, jindy jsem ráda, že přežívám. Není to jako dřív, kdy jsem si mohla lehnout, kdy jsem chtěla, naopak, bylo to po mne ještě vyžadováno. Kde jsou ty časy poklidu... Nyní to nehrozí, připadám si jako naprogramovaný stroj, který jede, dokud ho nezešrotují.
Včera se tu po delší odmlce zastavila na návštěvu naše vzdálená příbuzná teta ze Šumperka. Uvařila jsem jí čaj, chvíli jsme si povídali, když si najednou začala prohlížet ruce, které se divně křivily. Přiběhla jsem k ní a začala ji plácat po tvářích, ale nevnímala a začala se sesouvat ze židle na zem. Přitom hrozně chrčela jakoby chtěla zvracet. Volala jsem hned sanitu a modlila se, ať mi tam neumře. Po pár minutách se probrala, ale nemohla se hýbat. Pozvracela se, pokakala, neovládala své tělo. Bylo mi strašně. Sanita ji odvezla a já šla pro děti do školky. Celou cestu jsem se ještě třepala. Ještěže u nás byla i moje máma, která mi pomohla. Teta je stále v nemocnici na pozorování. Děsí mě pohled na neovladatelné tělo, ta bezmocnost, jak stačí málo a vše je pryč.
Dnes zase pro změnu přišel Lukášek ze školky s brekotem, že ho strašně bolí ucho. Přitom jsme byli v úterý na ORL, protože mu zjistili z nosního stěru bakterii Moraxelu a zvětšenou mandli. Začal tak strašně naříkat, že jsme se vydali do nemocnice. Byl naprosto zničený a já si říkala, jak by to asi vypadalo u Sárinky. Nechci ani pomyslet. V nemocnici mu ucho vyčistili a dali mu antibiotika. Pořád ho to bolí a stoupá mu teplota. Připravuji se, že zas celou noc nebudu spát a budu ho hlídat. Už jsem vytrénovaná z jeho dřívějších častých zápalů plic a pochopitelně od Sárinky.Teď tu vedle mne ze spánku naříká a já se modlím, ať mu je už lépe.
Také školku nemáme pořád dořešenou a nikdy bych nevěřila, že sehnat jakoukoliv školku pro dítě s autist.  stojí tolik námahy, sil a nervů.
Pomalu se z toho stává moje noční můra a přitom je to jen a jen o lidech.
Chci, aby už bylo líp, Lukáškovi, tetě, mně, prostě chci jen mít ty obyčejné dny, kdy se dá aspoň chvíli vydechnout a načerpat zlomek síly na další ty chmurné dny, které jsou bohužel realitou života.

6 komentářů:

  1. Leni, přejeme hodně sil a ať jste všichni brzo zdraví. Myslíme na vás pořád. Monika

    OdpovědětVymazat
  2. Také mám za sebou dva chmurné dny. Ale věřím na lepší zítřky a zítra určitě bude líp.

    OdpovědětVymazat
  3. Leni, to je hrozný, musela jsi prožít ohromný stres - ono už takhle jsme načatý od našich dětí a když přijde tohle, člověka to úplně skolí! Volala jsem takhle sanitu svojí babičce před měsícem...byla jsem z toho dva dny úplně vyřízená. Moc přeju, aby bylo líp a užili jste krásného slunečného víkendu (který nám slibují :-))

    OdpovědětVymazat
  4. Leni, všem přeji brzké uzdravení a posílám alespoň na dálku mooc síly!!! Jo, školka pro dítě s PAS...řeším a asi nedořeším. Už mě to unavuje. APLA říká denně aspon na 4 hodiny... Místní MŠ ho nechce a ta 20 km vzdálená - na 1 hodinu jednou za týden... A to je asistentka ted 14 dní nemocná... Takže chodí tak na 1-2 hodiny za měsíc..

    OdpovědětVymazat
  5. Ahojky,no teda zážitek s tetou to muselo být něco,já tohle nemám ráda,několikrát jsme volala sanitku mamce,Jarkovi,Justýnce když měla jeden velký epi. záchvat v roce a zůstala nám bezvládná v náručí,je to hnus,už nikdy,přeju ať je tetičce lépe....No ouško je prevít,já na to netrpím,ale loni jsem si to dovezla z dovolené a teda děs ti řeknu...některé děti na to dost trpí:-(Přeju ať je lépe s dětma je to mazec,to se člověk nevyleží to znám:-(Přeju ať je lépe ne nadarmo se říká"že na posranýho i hajzl spadne"to je moje oblíbené pořekadlo a dosti často se v této situaci sama nacházím....Leni doufám,že dnes už je lépe...posíláme :-*

    OdpovědětVymazat