neděle 30. ledna 2011

Rodinná setkání

Rodinná setkání a různé oslavy jsou pro mne hóóódně bolestné, i když se to snažím v danou chvíli nedávat najevo, držím se, ale doma to na mne spadne jak kámen. Pak jen pořád chodím, přemýšlím a je mi ouvej. Vím, všichni máme problémy různého druhu, ale my jsme tak nějak pořád někde jinde. Moc nezapadáme. Vše jen pozorujeme jakoby za tlustým sklem. Jsme tam, ale i nejsme. Ničí mne pohled na to, jak se dá "normálně" fungovat, žít... Doma si vše člověk tak nějak neuvědomuje, dělá vše automaticky, jsou dny lepší i horší. Žije jen pro ten okamžik, protože se vše značně mění, doslova z minuty na minutu. Dnes je to tak a zítra jinak. Pak se ocitne někde jinde a nevěří, že je možné prožívat takovou vnitřní pohodu a uvolnění. Prostě normální život s běžnými starostmi a radostmi. Já ho chci taky!!!! Rodina i ostatní si možná myslí, že ho mám, ale opak je pravdou. Nemám a už ho nikdy mít nebudu. Moc bych si to přála, ale není to v mé moci. Mohu svou snahou a pílí leccos vylepšit, ale nikdy nedosáhnu na tu pomyslnou laťku, je příliš vysoko. Ani na ni nedohlédnu. Nezbývá mi, než sklopit zrak a jít zase dál. Hlavu asi budu klonit nesčetněkrát, ale půjdu. Ještě se neplazím, ještě to zvládám...

Malé ohlédnutí - podzim 2010 - II.






                                          Sárinčeny 5-té narozeniny


                                        Dorty pekly šikovné babičky.


                                           I anděl může být naštvaný...
 


                                           Ještě starší fotky.

Malé ohlédnutí - podzim 2010 - I.

Rádi chodíme do lesa na houby. S Lukáškem je to v pohodě, se Sárinkou už obtížnější. Při prvním houbaření nechtěla jít  do lesa vůbec, asi se trochu bála. Když už v lese byla, tak zase po lese nechtěla chodit. Sedla si na pařez a nehla se. Pak objevila, že se dají houby trhat  a drobit  na titěrné kousky. Neměla jsem z toho radost, protože jsem se bála, že něco sní. Jinak to s ní ale nešlo, tak místo hledání po zemi, jsme pořád koukali po Sárince. Při druhém houbaření se Sárinka zapojila. Sbírala s námi houby, dokonce je i čistila. Při třetím jsme ji do lesa už nedostali. Řvala v autě na celé lesy, ani z něho nevystoupila.




      Podle Sárinky se dá košík daleko lépe využít, než jen na houby.

            



                                  Ještěže máme takové pomocníky.





pondělí 24. ledna 2011

Svlékací období?

Tak nevím, jestli to bude zase tady - období svlékání. Sárinka je schopna se za den x-krát svléct a lítat nahá po bytě. Že máme studené podlahy a ona ledové nohy jí naprosto nevadí. V létě by mi to tolik nevadilo, ale je zima! Naštěstí svlékání neprovozuje ve školce, to by ji už určitě vyhodili. Sárinka už hezky chodí na záchod (i na nočník), ale jelikož to nechává na poslední chvíli, tudíž mívá  často mokré kalhotky (je to ale zase obdobím). Takže převlékání x-krát za den máme zmáknuté, ale když se k tomu ještě přidá další varianta vysvlékání do naha, ujíždí mi někdy nervy. Zítra jdeme po dlouhé době opět do školky, tak jsem zvědavá, jaké to bude. Mám ze všeho takový divný pocit a strach. Snad to bude dobré...

neděle 23. ledna 2011

Je to ještě horší

Sárinka měla vždy ráda jízdu autem a tak ji Mirek brával na různé vyjížďky, byla pokaždé velmi spokojená. Nevím, co se v poslední době děje. Včera si při jízdě autem odepínala pás, dávala ruce na oči a vztekle kopala do přední sedačky. Dnes to bylo ještě horší! Šíleně ječela a snažila se při jízdě dostat do zadního kufru. Aspoň jednou rukou jsem ji stahovala dolů  a když jsem ji stáhla, vrhla se na Lukáška na vedlejší sedačce. 3x jsme zastavili, poutat do sedačky jsme se jí ani neodvážili. Naše cesta měla trvat pouhých 10 minut, ale byla to věčnost. Jsme z toho dost špatní a ptáme se proč? Co se jí přestalo líbit, co se děje v jejím mozku? Takovou jí vůbec neznáme. Bojím se, co bude zítra, za týden, za rok.....

Sárinčena dílka

V poslední době přestala Sárinka malovat. Asi ji to už moc nebaví. To jsou její nejlepší dosavadní dílka.
Pán s koštětem
Drak
Medvěd
Letadlo
Opice
Kočka